Kde pomohou dotace podle Bruselu? Na farmách, jako je ta Moulisových z Milínova na Plzeňsku

Ekologický zemědělec Pavel Moulis má farmu jako ze škatulky. I díky tomu, že příležitost chytil takříkajíc za pačesy. Od okamžiku, kdy do Česka začaly přicházet evropské peníze, se snažil co nejvíc využít investičních unijních dotací, rozdělovaných přes Program rozvoje venkova. "Bylo nám jasné, že s tím, jak se budeme vyrovnávat Západu, bude klesat objem investičních dotací přitékajících do České republiky. Na farmě jsme potřebovali co nejvíc činností zmechanizovat a k pořízení techniky nám pomohly dotace. Díky nim jsme také zrekonstruovali stáj pro chov masných krav, postavili penzion a rozvinuli nové aktivity," oceňuje dotační výpomoc soukromý zemědělec.

Ke klasické sedlačině přidali Moulisovi ubytování na farmě, která tak nyní stojí na třech pilířích. Těmi jsou zemědělství, bioprodukce (hovězí maso s certifikátem bio) a agroturistika. "Agroturistika není opřena o dotace, přitom poskytuje relativně stabilní příjem. Máme spoustu zákazníků, kteří budou jezdit, i kdyby byla ekonomická krize," věří Pavel Moulis.

Pomáhá obchodu i hospodě

Rodina se dvěma dětmi žije na vesnici, jejich ekologická farma i díky evropským dotacím vzkvétá. Moulisovi svým podnikáním přispívají k opravdovému rozvoji venkova − na rozdíl od největších hráčů potravinářského průmyslu, kteří z dotačního programu pro venkov odčerpávají miliardy korun na nákup nových linek.

"V obci jsme zrekonstruovali opuštěný kravín, který byl v dezolátním stavu a dělal jen ostudu. Naproti němu, na místě, kde dříve bývala strouha zarostlá křovím, jsme postavili penzion," představuje některé podpořené investice Moulis. Farma a okolí ožily. Ročně sem zavítají tisíce dětí ze základních a mateřských škol, které poznají, jak to na farmě chodí.

Zdejší jezdecký klub navštěvují desítky dětí i dospělí, je jediným aktivním sportovním klubem v obci. Rekreačním jezdcům nabízí farma Moulisových vyjížďky do okolních lesů, s některými koňmi jezdí na hobby závody v parkúrovém skákání a drezuře. "Přispíváme i k tomu, že v obci funguje hospoda. Zajdou do ní naši hosté z penzionu, kteří také nakupují ve zdejším obchodě," podotýká ekofarmář.

Byrokracie v mezích

V roce 2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie, hospodařili Moulisovi asi na 35 hektarech. Nyní pečují o téměř 150 hektarů. Na ně a chovaný dobytek dostávají takzvané přímé platby, což jsou hlavní agrární dotace přidělované podle počtu hektarů a zvířat. Další podpory přicházejí na ekologické hospodaření. Předpisy a četné požadavky, které přítok dotací doprovází, biofarmář kupodivu nekritizuje.

"Společnost mi dává peníze a já za ně musím něco udělat. Rozumím tomu, že je stanovený termín pro první seče na loukách, jsou vyžadována protierozní opatření, definovány životní podmínky pro zvířata. To je správné, byť jako ekologický zemědělec je plním z podstaty. Ale všichni zemědělci se tak pravděpodobně nechovají, a tak stát dává podmínky," vysvětluje Pavel Moulis.

Kritičtější je ale k tomu, jak v Česku funguje kontrolní systém. "Zemědělci jsou vystaveni neuvěřitelnému tlaku ze strany různých kontrolních institucí. Malí farmáři mají přitom ve srovnání s velkými podniky leckdy větší přehled o tom, co mají za dotace plnit," porovnává soukromý zemědělec. Vysvětluje si to tím, že malý sedlák musí obsáhnout prakticky vše, zatímco ve velkém podniku s vícestupňovým řízením každý řeší svůj problém a komplexní přístup se jaksi vytrácí. Pro kontrolory je ovšem malý podnik snadnější objekt. Za mnohdy šikanózní kontroly ale nemůže Evropská unie, takový systém si vymýšlejí čeští úředníci a politici.

Krácení velkých má logiku

Návrh Evropské komise takzvaně "zastropovat" přímé platby, neboli krátit tyto hlavní dotace velkým podnikům, považuje farmář z Milínova za logický. "Velké podniky hovoří o své efektivitě, chlubí se, jakou mají produktivitu práce, přitom chtějí stejnou míru podpory, jakou mají z jejich pohledu ty malé, neefektivní a neproduktivní farmy. V tom je přece rozpor," poukazuje Moulis.

Česká republika ve svém oficiálním postoji odmítá zmenšení balíku na investiční dotace, který nám chce Evropská komise přidělit. Ekofarmář Milínovský to ale nevidí tak dramaticky. "Investiční dotace by měly směřovat na podporu malých a středních podniků. Když se takto změní jejich nastavení a peníze nebudou odčerpávat agrární koncerny a velké potravinářské firmy, pak bude peněz dost," míní.

Českému venkovu by podle něj hlavně prospělo, kdyby tam působilo více malých podniků a stát jim neztěžoval život. "To ony vytvářejí pracovní příležitosti, v daném místě odvádějí daně, nakupují, a peníze se tam tedy otočí. U velkých společností to tak rozhodně není," porovnává Moulis.

Nelíbí se mu návrh, se kterým přišel Brusel, aby si členské země více rozhodovaly o tom, za co budou utrácet evropské dotace. "Vnímám to jako úlitbu za brexit, kvůli kterému se zmenší rozpočet na společnou zemědělskou politiku," říká český zemědělec. Namítá ovšem, že přenecháním větších pravomocí jednotlivým státům se Evropská unie trochu zříká slova "společná" v názvu zemědělské politiky.

Táňa Králová - redaktorka

23. 8. 2018 00:00

Příloha agrární dotace